Když pes poprvé ukáže, že umí taky kousnout, může se ve vašich očích přeměnit z hodného mazlíka na nebezpečné zvíře. Je určitě dobré mít na paměti, že pes není plyšák, ale strach a panika nejsou na místě. V mnoha případech lze pejskovi s kousáním pomoci. Ale proč kouše a jak to řešit?

Pes je pořád šelma

Nepříjemnou pravdou je, že všichni psi mají schopnost kousnout. I výborně trénovaný a socializovaný pes se může dostat do situace, kdy je kousnutí pro něj jediným možným řešením, především je-li zahnán do úzkých. Musíme brát na vědomí, že pes je šelma a určité instinkty mu nemohou být odepřeny. Pokousání psem je bohužel častějším problémem, než si většina lidí myslí, a velká část poškozených jsou děti – především ve věku 5 až 9 let. Mladší děti bychom neměli nechávat se psy bez dozoru, pokud nemáme jistotu, že se dítě umí k pejskovi správně chovat a pes reaguje klidně.

Proč psi koušou?

Pro kousání psa existuje mnoho důvodů, většina souvisí s instinktem ochrany a přežití. Prvním důvodem může být mateřská agrese, která se u fen vyskytuje v prvních několika týdnech po porodu. Chrání svá štěňata před vším, co by mohlo znamenat hrozbu, tedy možná i před vámi. Toto chování obvykle vymizí samo. Dalším důvodem může být ochrana „vlastnictví“ – pejsek si chrání, co je jeho, ať už se jedná o hračku nebo o misku s jídlem. V žádném případě nikoho nenechá, aby se k jeho věcem přiblížil. Chování může souviset s potřebou si bránit své území a může se objevit u jedinců, kteří v minulosti žili společně s mnoha psy, a o své místo museli bojovat.

I bolest může být původcem kousání. Pokud psa něco bolí a vy se dotknete daného místa, nebo jeho bolest nedopatřením více stimulujete, může se tak bránit. Je to i projev jeho vlastní nervozity. Stejně tak se může jednat o strach, z prostředí nebo situace, ve které se pes ocitl, a na hraně instinktu přežití se tak snaží bojovat. Může se cítit zahnaný do kouta a agresi vidí jako jediné řešení.

Vyloženě nežádoucím důvodem může být kořistnictví – pes uvidí běžce nebo cyklistu, a lovecký instinkt ho přiměje k pronásledování a možnému útoku. Takovému chování bychom se měli snažit důsledně předcházet výcvikem. Ve všech případech bychom ale měli být obezřetní. Před kousnutím obvykle pes dává svou řečí těla najevo rozpoložení „drž se ode mě dál“. Uši přiložené k hlavě, naježená srst, viditelné bělmo, vrčení nebo zamrznutí v pohybu svědčí o nepohodě a v takovém případě bychom měli zhodnotit situaci a nechat psa být, případně zjistit, proč se chová tímto způsobem.

Dominance

Nechvalně známým důvodem pro kousání je důkaz dominance. Pes chce ukázat, že má nad vámi převahu, on je tu alfa, šéf. Toto chování se objevuje zvláště u nekastrovaných psů. Některá plemena, například pitbulové nebo rotvajleři, mají dominantní chování ve smečce v povaze a při výchově musí být vedeni pevnou rukou, aby se podobnému chování předešlo. V žádném případě se ale nejedná o psy z povahy agresivní – při správném výcviku jsou skvělí rodinní psi a společníci.

Řešení

Jak už bylo řečeno: kousání je dáno převážně instinktivně a v mnoha případech nelze odnaučit. Mateřský instinkt nebo ochrana věcí je pejskovi dána a my můžeme jen výchovou zmírňovat dopad takového jednání. Pokud jde o lovecký instinkt nebo dominantní pudy, ty by měly být podchyceny od štěněte a jejich rozvoj je převážně chybou ve výchově. Trénink a socializace jsou naprosto klíčové pro omezení agresivního chování a kousání. Pomoci může i kastrace.

Štěňata často netuší, jak tvrdě mohou kousnout – a my bychom jim to neměli dovolit. Pokud štěně kousne více, než by mělo, můžeme zareagovat ostrým zvukem, napomenutím a chvilkovým ukončením hry. Štěně se naučí, že musí být opatrnější. Je to podobná reakce, jakou by dostalo od svých kamarádů pří hře. Potupně pak psa učíme na kousací hračky, jejichž ničení nevadí. Pozor, aby se pejsek nepřesměroval například na nábytek – pokud se tak stane, může pomoci elektrický ohradníku do bytu, který pejska odradí například od vašeho gauče nebo celého obýváku.

Co dělat při psím kousnutí?

Jak si počínat, pokud vás pes pokouše? Především se snažte nepanikařit a svou emocionální reakci nedávat najevo před psem. Pochopitelný je šok a vztek, ale trestáním situaci jen zhoršíte a to ani jeden z vás nechce. Místo toho odejděte do jiného pokoje, udělejte mezi vámi prostor, a prohlédněte škody. Je jistě dobré zavolat veterináři a informovat se, zda má váš pes všechna očkování v pořádku, případně i lékaři, pokud se zranění zdá být vážnější. S menší ránou si můžete poradit sami, mýdlem, vodou, dezinfekcí a obvazem, ale při větším zranění neotálejte s návštěvou lékaře, kvůli riziku onemocnění nebo infekce.

Pamatujte si, že pes je stále zvíře, mnohdy ovládané instinkty, a pokud bude zahnán do kouta, může kousnout i přes perfektní povahu a výchovu. To mu však nebrání být vaším nejlepším přítelem, a pokud se problém s kousáním objeví, vy jste ti, kdo mu může nejlépe pomoci.